Bezprostředním spouštěčem veřejných protestů, které již několik týdnů probíhají v Americe, Británii, Německu a dalších zemích, je skutečnost, že krizi způsobenou na finančních trzích pociťují nejsilněji střední a nižší sociální třídy, zatímco bankéři, kteří ji způsobili, se již opět těší solidním ziskům a obřím bonusům. Při pohledu z České republiky může zaniknout dlouhodobější příčina probíhajících demonstrací: dlouhodobý nárůst sociální nerovnosti v některých rozvinutých zemích.

Gini index je nejčastěji používané měřítko příjmové nerovnosti. Graf 1 ukazuje jeho vývoj v několika zemích v letech 1975 -2005. Interpretace indexu není přímočará, platí ale, že index by byl rovný nule v zemi, kde každý má stejný příjem, a jedné v zemi, kde celý národní produkt spolkne jeden boháč. Čím vyšší index, tím vyšší nerovnost. Nerovnost za uplynulá desetiletí znatelně stoupla v USA a Itálie, v nedávné době ale také v Německu nebo Finsku. Tento trend není univerzální, nerovnost byla mezi léty 1995 a 2005 stabilní třeba ve Francii a Maďarsku.

Zdroj: OECD. Zobrazený gini index je vypočítaný po zahrnutí daní a sociálních dávek.

Graf 2 zobrazuje změnu v gini indexu mezi léty 1990 a 2005 pro všechny členské země OECD, pro které jsou údaje za tato období k dispozici.

Přímo lze interpretovat nerovnost skrze relativní příjmy. Když se nerovnost zvyšuje, bohatší se stávají ještě bohatšími relativně k těm chudším. To může vést k závisti, neporozumění a svárům, vážnější ale myslím je, co nám vývoj nerovnosti říká o absolutních příjmech. Vzhledem k dostupnosti dat je nejsnažší toto ilustrovat na příkladu Spojených států. Graf 3 ukazuje, jaký byl v uplynulých šedesáti letech příjem amerických domácností na různých percentilech (domácnost na 20. percentilu je taková, pro kterou platí, že 20% ze všech domácností v USA je chudší a 80% bohatší).

Graf ilustruje, co v praxi znamená nárůst 6 procentních bodů v giniho koeficientu. Navzdory vysokému růstu HDP vzrostl mezi léty 1975 a 2007 příjem domácností na 20. percentilu o necelých 14%. Vyšší percentily si polepšily více a domácnostem na 95. percentilu za stejnou dobu vzrostly příjmy o 62%.

Graf 3: Příjem na obyvatele v amerických domácnostech z různých příjmových percentilů

Zdroj: Graf z Wikipedie, data z US Census Bureau.

Spojené státy prožily několik desetiletí dynamického ekonomického růstu, výrazně nad evropským průměrem. Výsledek? Jen nepatrně vyšší příjem chudších domácností než na začátku tohoto období. Většina plodů hospodářského růstu skončila u horních deseti procent obyvatelstva. Není divu, že se hodně lidí rozčiluje (pokud stále je divu, doporučuji prolétnout článek výstižně nazvaný Here's What the Wall Street Protesters Are So Angry About...).

Nutno říci, že olej do ohně přilévá i zavádějící práce se statistikami. Velmi populární je graf, podle kterého reálné mzdy v USA mezi roky 1975 a 2007 klesly. Libertariánská propaganda nám naštěstí připomíná, že při započítání všech benefitů celkové odměny za práci vzrostly.

Česká republika je jednou se zemí s nejnižší příjmovou nerovností na světě. Gini index spočítaný CIA máme třetí nejnižší hned po Norsku a Švédsku, gini index podle OSN čtvrtý nejnižší. Poměry příjmu dolních 10% nebo 20% ku horním 10% nebo 20% máme druhé nejnižší hned za Japonskem. Podle jiných zdrojů a měřítek jsme v žebříčku o pír příček níže, ale to na faktu, že v současnosti jsme mimořádně rovnostářská země, nic nemění. Větší pozor bychom si měli dát na dynamiku nerovnosti v naší společnosti. Jak ukazuje graf 1, nerovnost se u nás od sametové revoluce výrazně zvýšila. To je při přechodu od komunistického systému pochopitelné, ale nebylo by dobré kdyby podobný vývoj pokračoval. Jak ukazuje americký příklad, riziko, že z ekonomického rozvoje budou benefitovat především elity a velká část populace ostrouhá, je reálné.