Kateřina Brožová (52) - Ráda bych se ještě vdala...
Vždy si přála velkou rodinu. Jenže osud tomu chtěl, že se Kateřina Brožová (52), hejtmanka z televizního seriálu Modrý kód, stala mámou jedné dcery. Dnes už osmnáctiletou Kateřinu má s bývalým manželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem. Rozvedli se, když byly dceři dva roky. Ostatně na muže herečka zatím nemá moc štěstí, jejím posledním partnerem byl podnikatel Jaromír Soukup (51). Je teď po jejím boku někdo nový? A nakolik jí v současné nelehké době chybí hraní v divadle?
Kateřino, jak současnou pandemii koronaviru psychicky i fyzicky zvládáte?
„Je to vážná situace. Dodržuji s rodinou vládou stanovená pravidla, sleduji zprávy, předávám informace. Po karanténě (pobývala ve Španělsku – pozn. red.) se snažím pomáhat. Trápí mě, že nemohu navštívit svou 85letou maminku v alzheimer zařízení. Doma trávím čas úklidem, žehlením, vařením, prací na zahradě, čtením…Pevně věřím, že to všichni zvládneme. Buďme trpěliví a věřme, že bude brzy dobře. Dodržujme pravidla a zároveň nepropadejme panice. Je ale třeba se poučit. Svět bude jiný...“
Chybí vám hraní a divadlo, které je zavřené?
„Chybí mi má profese ve všech směrech. Nejen, že se teď nemám jak živit, ale chybí mi můj každodenní rytmus, náplň, představení, jako například Ahoj krásko! v Divadle na Vinohradech. Je to krásná hra o vztazích, ale i setkávání s lidmi. Rozezkoušeli jsme taky muzikál Kat Mydlář v Divadle Broadway, máme začít zkoušet ve vinohradském divadle… Teď je stopka všude. Uvidíme. Věřím v lepší časy.“
Vraťme se do minulosti, do vašeho dětství. Vyrůstala jste jako jedináček, vnímala jste to jako malá?
„Určitě ano. Když jsem byla malá, každý si na mě ukazoval prstem, protože se říká, že jedináčci jsou rozmazlení a že mají všechno. Ale ono je to vlastně opačně, protože na jediné dítě, a dneska už to můžu z pozice matky také posoudit, je soustředěna velká pozornost. Ať už pozitivní, nebo negativní, ať už v radosti nebo že něco provedl, ale vždycky je na to ten člověk sám. A čím je starší, což už můžu také posoudit, tím je to svým způsobem horší. Nemáte se o všechny ty věci a situace s kým podělit.“
Teď v dospělosti byste tedy sourozence ráda?
„Rozhodně. Už od chvíle, kdy na tom rodiče začali být hůře, tak se nemáte s kým podělit o ten problém, o smutek… Hodně věcí si musíte nosit v sobě. Já jsem na to za celý život zvyklá, ale jsou situace, které vás zaskočí. To ale mluvím o ideálu, kdy sourozenci spolu fungují, protože na druhou stranu znám spoustu případů, kdy spolu nekomunikují.“
Jedináčci většinou touží po velké rodině, bylo to tak i u vás?
„Já jsem strašně chtěla tři děti. Ale bohužel mi to nebylo dopřáno. Osud mě odvedl tak nějak jinam od rodiny a zpětně to hodnotím jako nesprávný krok, ale to člověk v té době prostě neví.“
Dceři je osmnáct let, jak jste zvládly pubertu?
„Puberta nebyla úplně jednoduchá, zvlášť když jsou doma jenom dvě ženy. Nechci ale zabíhat úplně do detailů, na to nemám právo. Nicméně jsem vždy chtěla mít se svojí dcerou kamarádský vztah, založený na oboustranné důvěře a myslím, že se mi to docela daří. Kateřina je rozumná a jsem moc ráda, že se vždycky dohodneme. Jsem na ni pyšná. Je chytrá, citlivá a velmi pracovitá. Ale musím také říct, že v tom všem velmi dobře funguje i její tatínek, se kterým máme, zaplaťpánbůh skvělé vztahy.“
Jaké vztahy má s otcem své dcery, proč jí to nevychází v partnerských vztazích a monoho dalšího se dočtete v tištěném Aha! pro ženy číslo 14.